Příběh mámy: Mámo, co jsi cítila v těhotenství?

V říjnu jsem na svém účtu Netopte se v atopii sdílela myšlenku z knihy o hlubinné psychologii*, která zněla následovně: „Za projevy atopického ekzému se skrývá zoufalý pokus o upoutání pozornosti nebo uzavření smíru. Pacient si přeje harmonii, něžnost a ochranu.“

Na základě tohoto příspěvku mi napsala soukromě jedna maminka, jejíž příběh mi vyrazil dech a vehnal slzy do očí. Pár měsíců na to jsem zveřejnila anonymní doznání jiné mámy (» můžete přečíst zde »), které možná dodalo této ženě s velkým Ž odvahu podělit se o citlivé témata svého života i s vámi, drahé mámy. Samozřejmě, anonymně. Pro to, abychom si my mohly uvědomit širší aspekty nemoci. Jsem jí za to nesmírně vděčná.

„Váš příspěvek mě naprosto dostal a trefil se přesně. Už první chvíle, kdy se ekzém objevil u mladší dcerky, mi bylo jasné, kde je problém. Když se jí udělal poprvé, začala jsem pátrat. Na klasickou medicínu moc nevěřím, hledala jsem odpovědi a hlavně příčinu, než abych malou mazala kortikoidy jak divá. Tehdy jsem taky narazila na knížku, moc zajímavou, už si nevzpomenu, jak se jmenovala, ale psalo se v ní něco podobného.

Hned se mi vybavily vzpomínky na druhé těhotenství, při kterém jsem zažívala, na rozdíl od těhotenství se starší dcerkou, naprosto odlišný čas (pozn.: starší dcerka na atopický ekzém netrpí).

Bohužel v té době nebylo mé manželství moc šťastné. Vždycky, když si na to vzpomenu je mi z toho hrozně moc smutno. Manžel se choval opravdu nehezky, o druhé dítě v bříšku se nezajímal. A to u starší se málem přetrhl – byl nadšený, milý, něžný, pozorný. Při těhotenství s mladší dcerkou se o mě ani o ní nezajímal. Byl neskutečně hulvátský. V 8 měsíci mě seřval, že sem nevynesla do patra balík vod.

Měla jsem obrovské břicho a nevešla se za volant, tak mě poměrně brzy musel na vyšetření a kontroly vozit on. To bylo pokaždé řečí. Nechápala jsem, co se děje. Najednou vedle mě byl naprosto neznámý člověk. To on hlavně chtěl tak brzy druhé dítě. Hodně jsme se odcizili.

Najednou byl vedle mě naprosto neznámý člověk.

Vše vygradovalo, když bylo dcerce 7 měsíců. Přišel z vánočního večírku a přiznal se k nevěře. V tu chvíli jsem necítila vztek, ani lítost, ani bolest. Necítila jsem nic. Najednou jsem byla zcela prázdná. Prý se to stalo jen jednou a jen na tom vánočním večírku. Dodnes nevím, zda je to pravda. Ale v tu chvíli se aspoň dokázal otevřít a svěřit se mi s důvody svého chování.

Prý si myslel, že se budu chtít rozvést. Druhé dítě = automaticky rozvod. Totiž manžel se narodil jako druhé dítě a nedlouho na to (v jeho třech letech) se jeho rodiče rozvedli. Když jsme čekali druhé dítě, sepnuly se mu tyhle pocity a vzpomínky z dětství a on podvědomě dělal vše nechtěně pro to, aby se jeho strach/obava vyplnila.

Od té doby se situace zlepšila. Malé si konečně začal všímat a vnímat ji jako svou dceru. Do té doby (7 měsíců) se na ní ani nepodíval natož, že by ji přebalil nebo nakrmil. Trvalo mi skoro víc jak dva roky než jsem k němu zase začala aspoň trochu cítit důvěru, ale už nikdy to nebude jako před tímhle vším.

Žena v těhotenství má být hýčkaná, chráněná. Ne osamělá, opuštěná a beznadějně nešťastná… Vím, že chyba je přesně v tomto období, jen nevím jak to napravit a dcerce od ekzému pomoci.

Mluvila jsem s řadou kamarádek, které mají také takto nemocné děti. Všechny do jedné potvrdily manželské problémy v průběhu těhotenství. Psychika dělá hrozně moc.

Jste na dobré cestě a moc mě těší, že na to vše dáváte ženám nový pohled ♥.“

Děkuji autorce za otevřenost a za vyjádření podpory mému projektu, prostřednictvím kterého se mimo jiné snažím šířit osvětu o psychické pohodě mámy. Zdá se mi totiž, že ženy toto často vidět nechtějí… Že raději koupí mast, kterou by šlo zaplácnout bolavé místa, než by se zamyslely…

Dovolím si shrnout postřehy, které jsem zveřejnila v původním příspěvku na stránce Netopte se v atopii.

→ Matka po porodu nemá pozornost, na kterou je zvyklá. Potřebuje pomoc a možná potřebuje i něhu partnera, který ji často nechtěně ignoruje, jelikož sám neví, co si s novým pocitem počít.
→ Matka své pocity na dítě přenáší.
→ Děťátko toužící po harmonii a něžnosti cítí z mámy bezmoc, protichůdné pocity a občas i zoufalství.

Tato hrdinka nám navíc přiblížila i problematiku pocitů mámy v těhotenstvíAno, již tam to začíná a ne každé těhotenství je bohužel radostné a bezproblémové, a to i navzdory tomu, že každé dítě je dar. Mamince přeji, ať brzy najde cestu k uzdravení dcerky a klid v duši!

Reference:
Andreas Winter: Jak se vyléčit bez léků. Pragma 2018

Máma malého atopika Mikoláše. Věří, že na každého čeká cesta ke zdraví. Podporuje maminky dětí s atopickým ekzémem, aby dokázaly být opět v pohodě, porozhlédnout se a najít tu správnou cestu k vyléčení ekzému.

Lujza je autorkou knihy Můj atopický deníček, která pomáhá maminkám efektivně si vést deník o atopii jejich dítěte a dostat tak ekzém pod kontrolu. Prostřednictvím e-booku Zelené recepty nejen pro atopiky přibližuje, proč je péče o mikrobiom důležitá a inspiruje návody na chutné zelené smoothie a zeleninové šťávy.

Novinky a tipy o ekzému sledujte na FB Fan Page Netopte se v atopii, anebo na Instagramu. Odpovědi na jakékoliv Vaše otázky ohledně ekzému dostanete od zkušených maminek i odbornic v FB skupině Atopický ekzém u dětí. Recepty nejen pro malé atopiky můžete mít vždy po ruce v podobě "online FB kuchařky" Vaříme malým atopikům. Načerpat nové síly a naději vám pomůže FB skupina Atopický ekzém - pozitivní příběhy.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.