Jmenuji se Maria Lujza Červenka.

Jsem spokojená máma malého atopika Mikoláše. Jeho ekzém jsem dostala pod kontrolu tím, že jsem začala být v pohodě.

Znám dobře ten svíravý pocit beznaděje, proto jsem se rozhodla pomáhat maminkám dětí s atopickým ekzémem a dát jim všechno to, co jsem já na začátku své nelehké cesty postrádala.

Dnes jim můžu poskytnout informace z oblasti vědy, terapie i vlastní zkušenosti, ale i duševní podporu, odhodlání a naději.

Chci jim ušetřit čas a energii, kterou pak mohou využít k tomu, aby byly jednoduše V POHODĚ – tím se ekzém značně lepší!

Spokojeností k zlepšení ekzému

Můj syn Mikoláš má atopický ekzém. Teď už ale z toho nejsem tak vystresovaná jako na začátku. Nejsem bezradná a rezignovaná. Žijeme normální život, užíváme si normální věci a nemrháme energií na zoufalství, které nás ochromovalo už tak dost dlouho.

Miki teď má rok a půl, ekzém začal ustupovat a dal nám dal šanci věřit, že jednou zmizí úplně. Já Mikiho pořád kojím, s kojením jsem nepřestala i přes velký nesouhlas okolí.

Již nedržím žádné diety. Nekupuji každý měsíc drahé tělové mléka pro atopickou kůži. Nechodíme ani ke kožní lékařce. Nemažu kortikoidy. Snažím se žít v souladu se svou duší, být vděčná za to, co mám a nenadávat na to, že je Miki takto nemocný.

Nevyčerpávám se bojem s větrnými mlýny.

Dnes vím o atopickém ekzému mnohem víc. To mně uklidňuje, dává mi pocit svobody a naději, že se jednou ekzém úplně zahojí.

Dnes vím, že každý ekzém je jiný a potřebuje jinou péči. Ale každý potřebuje stejnou pozitivní energii!

Od zoufalství... 

Na začátku této cesty však bylo všechno jinak. Hospitalizace v nemocnici po těžkém alergickém záchvatu mého čtyřměsíčního syna potvrdila atopický ekzém a odhalila i potravinové alergie. Můj svět se chtě nechtě zhroutil. Byla jsem na pokraji nervového kolapsu, vyčítala jsem si to (ještě dlouho), hledala příčiny, odpovědi, vyčerpávala se čtením na internetu.

Chtěla jsem vědět o atopii všechno a hned. Všechen svůj čas jsem investovala do studia o atopickém ekzému a nesoustředila se na domácnost a na štěstí z nového člena rodiny.

Papír instrukcí od kožní lékařky i články na internetu moje zoufalství jenom prohlubovali. Tak moc opatření/vyhýbání se všem těm věcem – vzbuzovalo to ve mně obrovský strach a negativní emoce. Nenacházela jsem nic povzbudivého ani celistvého. Neviděla jsem východisko z mého zoufalství.

Zapomněla jsem žít a být v pohodě! Utopila jsem se v atopii…

Držela jsem doporučenou dietu, zhubla 7 kilo a jednoho rána z toho zkolabovala. Poslouchala jsem ze všech stran o tom, jak budu muset přestat kojit a jak je možné, že jsem porodila nemocné dítě. Utrácela hrozné peníze a zkoušela jeden krém za druhým. Přestala vaničkovat. Při nejmenším začervenání očí ihned kapala Fenistil. Při každém zavádění nové potraviny do jídelníčku se mi stahoval žaludek z představy, že se znova začne dusit.

Strach mě paralyzoval. A ekzém se nelepšil…

Myslela jsem, že to nezvládnu, že je ta nemoc hrozné prokletí. Přestala jsem se usmívat a smát, těšit se ze života.

Toto období, kdy jsem se na nic jiného než na atopický ekzém mého dítěte nemohla soustředit, trvalo několik měsíců.

Když už byla situace na hraně snesitelnosti, byla jsem svými nejbližšími vyslána k psychiatrovi s podezřením na poporodní depresi. Předepsal mi léky. Ano, psychiatrické léky. Ve 33 letech!

Hrozba toho, že skončím "na práškách", mi pomohla se vzpamatovat a odrazit se ode dna! Léky jsem brát odmítla. 

...k prozření

Začala jsem myslet konstruktivně.

Napadlo mě oprášit své vědecké zkušenosti. Díky práci na univerzitě umím pracovat s vědeckými portály, kde si můžu vyhledat odborné publikace v angličtině. Našla jsem tak i práce, které řeší specifické problémy spojené s atopií.

Objednala jsem si všechny dostupné knížky, díky kterým jsem se dozvěděla nové, překvapivé souvislosti.

No a v neposlední řadě to byla metoda pokus-omyl aplikována na vlastním synovi, která přinesla do mého života zkušenosti.

Na rozdíl od roztříštěných a ubíjejících informací z Googlu, jsem takto získala mnohem ucelenější vhled a začala se skutečně orientovat v problematice atopického ekzému.

Uklidnila jsem se a uklidnil se i Mikiho ekzém. Zvládla jsem návyky, které ho pomáhají léčit. Přestala jsem kličkovat od jednoho k druhému, ale ustálila si metody léčby. Deset „ověřených“ prostředků na promazávání jsem vyměnila za obyčejný olej. S pomocí deníku jsem odhalila, co Mikimu škodí a co pomáhá.

Přestala jsem s ekzémem bojovat a hledat tu jednu nadpozemskou věc, která ho navždy vyléčí. To ale neznamená, že jsem ztratila víru v uzdravení, právě naopak, konečně jsem ji zase našla v plné síle. Nejdřív jsem se totiž musela uzdravit já sama.

Překonat strach poznáním

Neznámé způsobuje strach. A strach překonáte jenom tím, že to neznámé poznáte. To hrozné období strachu mi hodně vzalo, ale to, co mi dalo, chci nyní předat já vám, protože vím, jak je to náročné.

Pokud i vy chcete

  • - překonat strach poznáním
    - ušetřit spoustu času
    - dozvědět se překvapivé informace a souvislosti
    - zvládnout návyky, které pomáhají atopický ekzém léčit
    - přestat se obviňovat
    - nepodlehnout obviňování okolí (tchýně, máma, lékař…)
    - nebrat atopický ekzém jako prokletí
    - dopřát svému miminku takový život, jaký by mělo bez atopického ekzému (v co největší míře)
    - mít víru v uzdravení
    - začít se znova těšit ze života a být V POHODĚ,

tak mi dovolte být vaší průvodkyní na cestě poznávání života s atopickým ekzémem.

Je to nelehká cesta, na které vás chci usměrnit, podržet vás ve vašem odhodlání dál své dítě kojit, doporučit vám moje tipy a eliminovat nebezpečné situace.

Chci vám pomoci ušetřit čas, otevřít oči a najít znovu duševní rovnováhu, která je tak důležitá pro život s atopickým ekzémem (nesporně i s jakoukoliv jinou nemocí).

Dovolte mi zasít do vás

NADĚJI, ODHODLÁNÍ a VĚDOMOSTI.

Máte šanci stát se člověkem, který neřeší vystresovaně každý jeden flek na kůži vašeho miminka.

Netopte se v atopii

Moje vědomosti a zkušenosti se snažím shrnout v projektu NETOPTE SE V ATOPII. Zmapovala jsem tuto širokou problematiku za vás a vypíchla věci, které považuji za přínosné. Naopak, snažím se bořit mýty o důležitosti některých opatření.

Cílem mého projektu není udělat si z atopického ekzému nepřítele.

Cílem je přijmout ho, poznat ho, naučit se s ním žít, vědět ho zmírnit a zkusit ho úplně vyléčit metodou, která je vám nejbližší a která pomůže právě vašemu miminku.

Budu se snažit, abyste díky mému e-booku ušetřili čas a energii, dozvěděli se všechny dostupné a dokonce i ty méně dostupné informace o atopickém ekzému na jednom místě. Získali komplexní vhled, „encyklopedii“ metod léčby, zodpověděli si své tíživé otázky typu:

  • Proč má mé dítě atopický ekzém?
    Způsobila jsem mu to já? Nesprávným stravováním? Antibiotiky? Mým emočním stavem?
    Mám ho pořád kojit?
    Co mám teď jíst?
    Co pak bude jíst on/ona?
    Kde se dozvědět víc informací? Které jsou ty správné?
    Jak mám tuto novou situaci ustát?

Dozvíte se, že je vhodné pokračovat dál v kojení svého miminka a to, jak se máte při kojení malého atopika stravovat. Budete vědět zavádět první příkrmy (i ty další) bez toho, že byste udělali chybu, která může malého atopika ohrozit.

Možná vás můj příběh pohladí na duši, uvědomíte si, že v tom nejste sami a že diagnóza atopický ekzém přeci není nic hrozného (jsou i horší věci). Nebudete se pořád dokola propadat ve spirále zoufalství (tak jako kdysi já).

S mými vědomostmi budete o krok napřed. Pokud máte chuť zabojovat sami se sebou a vykročit na svoji novou „atopickou“ cestičku s pozitivní náladou, je můj web určený právě vám! :) 

Neutopte se ve vodách atopie, naučte se v nich plavat! Nebo dokonce plachtit! :)

Vítejte na lodi zvané NETOPTE SE V ATOPII!